Nedoceněn, uctíván jen hrstkou učenců a nadšenců žil tři desetiletí v Praze jeden z nejznámějších arabských spisovatelů Muhammad Mahdí al-Džawáhirí, kterého například encyklopedie Britannica považuje za jednoho z opravdu významných a slavných mužů. Pět let po básníkově smrti v Damašku, kde byl osobním hostem syrského prezidenta, česká metropole al-Džawáhirího (1900 - 1997) přece jen objevila: přinejmenším tím, že tady vzniklo jeho centrum.

"Zatímco Appolinaire psal o Praze francouzsky a Pablo Neruda španělsky, al-Džawáhirí arabsky - jazykem, který se do češtiny převádí s nesmírnými obtížemi. Což je podle mne i důvod, proč v tuzemsku zůstal nepřeložen, a tím i nepovšimnut člověk, jehož jméno má v arabském světě přímo magickou moc. Tu historickou chybu se snažíme napravit", říká Jaromír Hajský, jeden z českých organizátorů centra, podle nějž je klíčem k arabské kultuře právě poezie: "Básník je tam pištcem a veřejným bubeníkem, který se často vyjadřuje k politice". Ve spolupráci s dalšími českými institucemi chce v nově založeném centru prosadit výstavy a česká vydání spisovatelových děl, přiblížit jeho život, myšlenky a vztah k Praze.

Zpřítomnit spisovatele, který byl v Iráku pro své postoje vězněn a v Praze hledal bezpečí, se v bývalém Československu pokoušeli redaktorka časopisu Zápisník Zdena Turčičová a arabista Luboš Kropáček. V roce 1985 zavítali do jeho panelového bytu na Petřinách. Al-Džawáhirí vzpomínal na počátek 60. let, kdy opustil rodný Irák. "V době, kdy vyvrcholila politická krize v zemi, se se mnou setkal tajemník velvyslanectví NDR V Baghdádu. Předal mi pozvání své vlády k pobytu v NDR, letenky a současně mě také varoval, že můj život v Iráku je ohrožen", popsal básník, proč opustžil svou rodnou zemi. Jenže plány zahýbalo mezipřistání v Praze, kde ho přivítala delegace československých spisovatelů.

Od roku 1961 al-Džawáhirí do počátku devadesátých let, kdy přesídlil do Damašku, tu žil jako politický emigrant a Svaz iráckých občanů mu vydal sbírku básní Pošta z ciziny. Vznikly v Praze, která byla jejich hlavní inspirací. Třeba báseň Prodavačka ryb. Vznikla na základě skutečné příhody: básník si zašel v předvánočním období na náměstí Republiky, kde se v kádích prodávali kapři, a tam zahlédl krásnou prodavačku, která rybu - na přání zákaznía - také hned usmrtila. A básník, fascinovaný tím obrazem, se jí zeptal: Jak může tak líbezná dívka tak bezcitně zacházet s živým tvorem? Dočkal se odpovědi: To jsem se naučila od mužů", vzpomínal při otevření centra Luboš Kropáček.

ALICE HORÁČKOVÁ

Z článku v MF Dnes z 1. srpna 2002, str. C5